Dobrý den pane Macura. Touto zprávou vám zasílám svuj příbeh. Jako v každým,vztahu občas se přežene bouře. Bylo mi 18 let,když jsem zjistila že čekám dítě. Mému přítelovi v té době bylo 19. Přítel naše dítě nechtěl,ale ja jsem proti potratům. Zdělila jsem mu, že pokud dítě nechce,nemusí byt s námi. Měsíce ubíhaly, byla jsem v 5 měsici.Kdy se oběvilo první omezovaní. Bydlela jsem v Praze,kde jsem znala 2 lidi.A s toho to byly kluci. Když šel přítel,do prace zakazal mi chodit ven,aby se pojistil tak mě zamknul. Po 3 měsicich,co jsem byla izolovana furt doma,a mela jsem chut jít uz na cerství vzduch,protože snim to bylo maximalně do obchodu a zpátky dom.Potrebovala jsem trosku pohybu.Zasla jsem do mekače,a zpátky dom.Co mě tam čekalo bylo hrozny. Otevrela jsem dvere a první co padlo byly urazky a vyhruzky,povalil me nazem a dost jasne mi rekl co muzu co ne.První moment kdy jsem si řekla že je něco špatně. Řekla jsem přítelovi,že bych se chtěla vratit zpátky na Moravu,abych byla blízko své rodiny kdybych potrebovala pomoct. Nenamítal. Našli sme si byt,kousek od mych rodiču.Jeho rodice jsou hodne pobozný,tak nas vnutily do snatku.V červencu 2010 jsem se vdala a v zari 2010 jsem porodila dceru. A tim se odstartovalo domaci nasíly v plnym rozsahu. Jeho zarlivost byla tak chronicka,ze mi zakazoval kamarady,rodinu. Vždycky jsi našel nějaky problém,někdy sem ani nechapala oco se hada nebo co tim sleduje.Zacalo to uražkama a vždy koncilo,bud pěstima nebo kopancama.Kdyz ,maly bylo půl roku tak mě mlatil i presto že jsem měla v narucí půl roční dítě.Jednou to vyvrsilo tak že jak mě uhodil bouchla se i mala.Když sem malou dala do postylky,aby se ji nic nestalo,v tu chvíly jsem padla na vsechny čtyri. Bil mě tak moc že jsem strácela vědomí.Pamatuju si jen jak mě chytl za vlasy tahl mě pres celej byt a dal mi pěstí přímo do obličeje.Po nějaky chvíly jsem se probrala a zavolala policii Čr. Vykazala ho z bytu,a po tydnu to zacalo na novo.Kdyz byl manzel v praci zbalila sem nase veskere veci,a utekla i s malou k mamě. Vyhruzky a sliby po sms,jak to bude jiný uz mě neoblbly. I presto co mi vše udelal jsem ho milovala,ale vzdycky jsem se podivala na malou,a přemytala si že takovy život si nezaslouzí,uz sem se k nemu nevrátila,moje motivace byla moje dcera. Dnes jsem štastná,mám zdravou dceru,a rodinu a prátele ktery mě podrží. Chci vám pane Macuro moc poděkovat že zastavate pravo tyraných žen.At o vás pisou cokoliv,máte dobre srdce. Díky vám,jsem se odhodlala otevrit svou starou kapitolu zivota,a otevrene o tom mluvit.