Můj příběh se začal odehrávat před 11 lety. Prodala jsem byt ve městě a koupila dům na vsi. Chtěla sem mít kus své vlastní půdy. Nastěhovala se a plná očekávání se začala zabydlovat. Rodina na mne začala tlačit ať si najdu chlapa. Prý není možné žít sama. A tak sem se začala rozhlížet. Padl mě do oka, v místním pohostinství jediném společenském centru, mladý muž. Dozvěděla sem se že je svobodný a pracovitý.
Tak jsme se začali scházet. Slovo dalo slovo a my spolu začali žít. První napadení z jeho strany na sebe nedalo dlouho čekat. Při návštěvě ve vedlejší vsi na zábavě se opil a pak mne táhl 2km po polní cestě za vlasy. Prý sem se moc usmívala na okolí. Ráno se mě za vše omluvil a já uvěřila. Nejenom to já si ho vzala za manžela.
Po svatbě začalo peklo. Zprvu jen facky a nadávky. Po čase přišli kopance okovanými botami.
Přišli první hospitalizace, první zlomená žebra. Důvod na napadení se vždy našel.
Pokusila sem se obrátit na rodinu. Báli se ho a tak nepomohli. Pokusila sem se obrátit na krizové linky řekli utečte. Neřekli, ale kam. Když sem telefonovala byla sem na návsi zbitá, v noční košili. Pokusila sem se několikrát o útěk kamkoli. Vždy mu nějaká dobrá duše dala vědět že odcházím z domu. Pak následovalo to že mě chytil zbil, přivázal k posteli drátem. Dalším oblíbeným trestem bylo mě svázat ruce za záda postavit na stoličku a na půdě mě hodit kolem krku přes trám smyčku. Zalepil mě pusu a odešel. Přišel třeba za den jestli sem se už oběsila. Když zjistil že dýchám odvázal mě a musela sem slízat exkrementy, která mě unikla za tu dobu. Občas si vymyslel jeho opilý mozek že musím stát v rohu místnosti nahá bez pohnutí držel vidle hrotama ke mně. A řval pohni se budeš mrtvá. Jednou na mě vzal sekeru. Ta se mu protočila v ruce a já do hlavy dostala druhou stranou. Po probrání v nemocnici jsem se dověděla že sanitu zavolala sousedka co to viděla přes plot. Prakticky vše jsem se učila znovu. Policie co za mnou přišla, přišla v okamžiku kdy sem nemohla odpovědět. Můj agresor byl zrovna u mé postele. A tak sem konstatovala že sem se udeřila sama neopatrnou manipulací. Sousedka se mého muže bála a tak mou výpověď potvrdila.
Pokusila sem se kontaktovat i místně příslušnou policii. Bohužel jeho kamarádi z dětství mu jen řekli ať neblbne a odjeli. Na lince 158 zas my hlas zdělil že ať si to pořádně rozmyslím jestli mají přijet že dostane akorát tak pořádkovou pokutu. Všechno sem vzdala. Chtěla sem umřít.
Jednoho dne se stal zázrak přišel že se chce dát rozvéct. Ať to sepíšu a podám. Uděla sem jek řek byla jsem zviklá poslechnout na slovo. Při rozvodovém stání sem uvedla domácí násilí a domnívala se že ho zavřou. Byl to omyl. Paní soudkyně mě poslala na psychiatry zda jsem si veškerá zranění nepůsobila sama. Vzhledem k nedostatku důkazů dostal podmínku a rozvedli nás. Myslela sem že je násilí konec. Omyl byl pravdou. Ten rozvod chtěl kuli tomu, abych mu ten dům prodala a z peněz, které získám z hypotéky co si vzal zaplatila jeho dluhy. Jeho perverznost vůči mne po rozvodu se jen vystupňovala a tak sem znovu vše vzdala. Prodala sem mu svůj dům. Peníze z hypotéky sem vzala a umořila dluhy co si udělal. A čekala až mne zabije.
Stal se zázrak jednou, když nebyl doma přijel mne navštívit přítel. Když vyděl jak na tom sem okamžitě dohodl stěhování, můj útěk. Ještě půl roku sem se schovávala a můj bývalí mne hledal. Ještě rok sem užívala léky na uklidnění a budila se pláčem. Dodnes mě vymlácené zuby, jizva na krku po tracheu a to že v důsledku zranění nemohu mít děti připomíná čtyři roky života, které mě mohl zabít. A když svého bívaleho dnes vidím na ulici obejde mne hrůza a mám strach. Hlavně, když je opilý. Vím že by neváhal a zabil by mě i po těch letech.
Přesto nebo snad právě proto sem svůj život nevzdala a snažím se již sedmým rokem pomáhat týraným ženám v útěku.
Na závěr jen jednu věc: Nebuďme lhostejní, staňme se člověkem.
No sestra žila 11 let s přítelem v podnájmu,nadělali dost dluhů na rychlopůjčkách a nezbylo jim nic jiného,než se každý nastěhovat zpět k rodičům...ten sadista je poměrně bohatej starší chlap,49,mají-jejich rodina u nás ve vesnici autodílnu a benzínku,když se sestra nastěhovala zpět,tak kolem pořád jezdil s ještěrkou,několikrát denně se stavoval,až se k němu sestra nastěhovala vedle do města a tam to začalo-dostala na hubu třeba proto,že v polívce byla zelenina nakrájená na kostičky,ale on je zvyklý od mamiminky mít to strouhaný,koupila si parfém,navoněla se a když přišel domů,tak ji zmlátil,že je tam cítit cizí chlap,když měl na víkend syna,tak dostala,že synovy nechutnal oběd a to bylo příběhů...hodně...potom sestra propadla těžce alkoholu a to jsem ji nastěhoval domů...ted tam má pán nastěhovanou servírku od naproti z hospody,ta má syna a prej nemají kde bydlet,ta taky propadla alkoholu,jenže u nšj zůstala a už je známo,že je na pervitinu a samozřejmě každou chvíli modrá....kdyby jste toho chlapa viděl,tak je hrozně sympatický,pro lidi z vesnice udělá dost věcí-např vykládání a nakládání s ještěrkou,nebo něco přiveze liazem,platí panáky za celou hospodu....,normáně by mu dal každý korunu na první pohled...ale takový hovado není ani ve filmu!!!!navíc jsme se dozvěděli,že tři ženský před ségrou mlátil taky a jeho nejmladší bratr je to samý.....................primářka z psychiatrie nám říkala,že hned poznala,co je zač,když se tam ségra léčila z alkoholu-měl o ní hrozné starosti-CO JIM ŘÍKALA...nabízel sponzorský dar atd.a hlavní psycholog se vyjádřil,že má takovou povahu být hrozně ochotnej,ale když si dá něco na kuráž-chlast,tak že si to sám nepřipustí,ale že je podvědomě teplej a žádnou ženskou vedle sebe nikdy nesnese,ale tomu sám možná nikdy neuvěří...tak to je zhruba vše,Pane Macuro,ale na pár důvodů k násilí bych si ještě vzpomňel,co se týká sestry,uvedl jsem vám jen ,co mi utkvělo v paměti tvrdě...vážím si vás,že bojujete proti domácímu násilí!!!!je to svinstvo a ty debilové jsou omezený chudáci.protože většina z nich si nikdy netroufne poprat se s chlapem.
Poznámky z rozhovoru s dívkou, která si prošla domácím násilím
Nejdřív působil jako ochránce, ale po 3, 4 měsících, začal bezdůvodně žárlit, hrabal se mi v poště, v mobilu, když jsem byla s kamarádama, hned mě obviňoval, že jsem s nimi něco měla. Pak jsem řekla, že odcházím, ale zmlátil mě, zavolala jsem taxi a utekla jsem, měla jsem pocit, že mě pomohl Bůh. Snažil se mi nosit kytičky, psal básničky, říkal, že k sobě patříme, věřila jsem mu to, byla jsem zamilovaná. Chtěl jsem odejít, ale nevěděla kam, zakazoval mi internet, rád vařil, snažil se působit, že o mě pečuje, po napadení i brečel. Ve mě se praly dva postoje: Na jednu stranu jsem chtěla odejítl, ale nevěděla kam a na druhou stranu jsem byla zamilovaná a hledala jsem způsob, jak ho změnit. Snažil se ve mě vypůsobit pocit viny, že vše dělám špatně ohledně domácnosti, aby mohl odůvodnit svoje špatné chování. Když jsem se svěřila jednomu kamarádovi, tak mi to nevěřil, on působil ve splečnosti jako oblíbený, charizmatický člověk, kterého měli ostatní rádi. Proto mi to nikdo nevěřil. Později se přiznal, že bil i svou bvalou manželku, divila jsem se, že mě nikdo ped ním nevaroval. Když jsem několikrát křičela v bytě, nikdo ze sousedů nepřišel pomoci ikdyž to museli slyšet, zdi byly tenké. Mám po tom slabý slabý třes rukou jako posttraumatickou poruchu a sociální fóbii.
P. Zdenku nezlobte se,že Vám píši takhle, ale jsem asi mimo mísu. I já byla před mnoha lety v prvním manželství tak týraná,že následky v podobě agorafobie s panickou poruchou mám dodnes a už nevyléčitelnou. Je to 24 let,co mám tuhle nemoc.
Otázka: Můžete mi víc popsat váš příběh i ty následky? Co je pesně ta agorafobie ?
Agorafobie je nepopsatelný panický strach z jakýchkoliv prostorů,obchodů,mhd,lidí....prostě strach ze všeho.
KDYŽ JSEM SI TO PRASE BRALA,BYLO MI 18 LET A ČEKALA JSEM SYNA. POPRVÉ MĚ ZBIL A DOSLOVA ZKOPAL V ŠESTINEDĚLÍ. NIKDY NEPRACOVAL,PIL,KRADL MI PENÍZE Z MATEŘSKÉ. BITÍ ZAČALO BÝT NA DENNÍM POŘÁDKU. KOPANCE,RÁNY PĚSTÍ,NAHOU MĚ VYHAZOVAL NA ULICI A PAK HONIL JAKO LOVNOU ZVĚŘ A OPĚT ZMLÁTIL. Z HOSPODY SI VODIL TAKOVÉ TY OŽRALÉ DĚVKY....V TĚHOTENSTVÍ I PAK MĚ ZNÁSILNOVAL,MÁLEM BY ZABIL SYNA,KTERÝ BYL MIMINO.TOMU JSEM ZABRÁNILA. VYHROŽOVAL MI ZABITÍM,JEDNOU MI HODIL FÉN DO VANY,STAČILA JSEM VYSKOČIT VEN...PAK MI RANAMI FÉNEM ZDEFORMOVAL OBLIČEJ...TOHLE BITÍ BYLO NĚKDY I NĚKOLIKRÁT ZA DEN,IKDYŽ BYL STŘÍZLIVÝ. POLICII JSEM ZAVOLALA JEDNOU,PŘIJELI AŽ ZA 3 HODINY A NADALI MĚ,ŽE SE MÁM OBRÁTIT NA OBČANSKO PRÁVNÍ PORADNU,ŽE NEMAJÍ ČAS ŘEŠIT KRAVINY. NEVLASTNÍ OTEC MĚ NECHTĚL VZÍT ZPĚT DOMŮ,TAK JSEM V TÉHLE HRŮZE BYLA ASI 3 ROKY. A Z TOHOTO MÁM NADOSMRTI SVOJI NEMOC A DÁ SE ŘÍCT,ŽE JSEM VĚZNĚM VE SVÉM BYTĚ,JELIKOŽ SAMA BYT NEOPUSTÍM A S DOPROVODEM, KDYŽ TO ZVLÁDNU,TAK ZE STRAŠNÝM STRACHEM A PANIKOU. IVANA
Dobrý den pane Macura. Touto zprávou vám zasílám svuj příbeh. Jako v každým,vztahu občas se přežene bouře. Bylo mi 18 let,když jsem zjistila že čekám dítě. Mému přítelovi v té době bylo 19. Přítel naše dítě nechtěl,ale ja jsem proti potratům. Zdělila jsem mu, že pokud dítě nechce,nemusí byt s námi. Měsíce ubíhaly, byla jsem v 5 měsici.Kdy se oběvilo první omezovaní. Bydlela jsem v Praze,kde jsem znala 2 lidi.A s toho to byly kluci. Když šel přítel,do prace zakazal mi chodit ven,aby se pojistil tak mě zamknul. Po 3 měsicich,co jsem byla izolovana furt doma,a mela jsem chut jít uz na cerství vzduch,protože snim to bylo maximalně do obchodu a zpátky dom.Potrebovala jsem trosku pohybu.Zasla jsem do mekače,a zpátky dom.Co mě tam čekalo bylo hrozny. Otevrela jsem dvere a první co padlo byly urazky a vyhruzky,povalil me nazem a dost jasne mi rekl co muzu co ne.První moment kdy jsem si řekla že je něco špatně. Řekla jsem přítelovi,že bych se chtěla vratit zpátky na Moravu,abych byla blízko své rodiny kdybych potrebovala pomoct. Nenamítal. Našli sme si byt,kousek od mych rodiču.Jeho rodice jsou hodne pobozný,tak nas vnutily do snatku.V červencu 2010 jsem se vdala a v zari 2010 jsem porodila dceru. A tim se odstartovalo domaci nasíly v plnym rozsahu. Jeho zarlivost byla tak chronicka,ze mi zakazoval kamarady,rodinu. Vždycky jsi našel nějaky problém,někdy sem ani nechapala oco se hada nebo co tim sleduje.Zacalo to uražkama a vždy koncilo,bud pěstima nebo kopancama.Kdyz ,maly bylo půl roku tak mě mlatil i presto že jsem měla v narucí půl roční dítě.Jednou to vyvrsilo tak že jak mě uhodil bouchla se i mala.Když sem malou dala do postylky,aby se ji nic nestalo,v tu chvíly jsem padla na vsechny čtyri. Bil mě tak moc že jsem strácela vědomí.Pamatuju si jen jak mě chytl za vlasy tahl mě pres celej byt a dal mi pěstí přímo do obličeje.Po nějaky chvíly jsem se probrala a zavolala policii Čr. Vykazala ho z bytu,a po tydnu to zacalo na novo.Kdyz byl manzel v praci zbalila sem nase veskere veci,a utekla i s malou k mamě. Vyhruzky a sliby po sms,jak to bude jiný uz mě neoblbly. I presto co mi vše udelal jsem ho milovala,ale vzdycky jsem se podivala na malou,a přemytala si že takovy život si nezaslouzí,uz sem se k nemu nevrátila,moje motivace byla moje dcera. Dnes jsem štastná,mám zdravou dceru,a rodinu a prátele ktery mě podrží. Chci vám pane Macuro moc poděkovat že zastavate pravo tyraných žen.At o vás pisou cokoliv,máte dobre srdce. Díky vám,jsem se odhodlala otevrit svou starou kapitolu zivota,a otevrene o tom mluvit.
- Home
- Hlavní stránka
- Svědectví